Umění nejistoty tkví v odpoutání se …znamená osvobození se od toho, co člověk zná z minulosti
Ochota vykročit do neznáma znamená pokorné odevzdání se Zdroji a jeho tvořivé mysli
2.4. Umění nejistoty (svobody – důvěry – tolerance – respektu )
K tomu,
abyste v materiálním světě čehokoliv dosáhli, je třeba se zbavit
připoutanosti k výsledku. Není tím myšleno vzdát se úmyslu vytvářet svá
přání, ty neopouštíme. Vzdáváme se lpění na tom, jak a kdy by se to mělo
uskutečnit a na tom, že se to musí uskutečnit, NEBO…..
Jakmile se
zřekneme připoutanosti k výsledku a zkombinujeme to s s uměním tvorby,
dosáhneme všeho, po čem toužíme. V odpoutanosti lze dosáhnout čehokoliv,
neboť nám nesvazuje ruce a je postavená na bezvýhradné víře v sílu
našeho skutečného, spirituální ho JÁ a Zdroje, ze kterého pochází.
Připoutanost
vychází ze strachu a nejistoty, protože jakákoliv potřeba bezpečí je de
facto odmítání síly našeho pravého já, je výsledkem jeho neznalosti,
nevědomí, že je tu s námi a pro nás. Spirituální JÁ je zdrojem
bohatství a všeho, co existuje ve fyzickém světě. Je to vědomí, jenž
ví, jak naplnit jakoukoliv potřebu. Vše ostatní jsou jen symboly, které
vznikají a zanikají. Připoutanost k symbolům a honění se za nimi, je
stejné jako se procházet po mapě místo po městě, myslet si, že odraz
v zrcadle jsme my. Je zdrojem frustrace, vnitřní prázdnoty a chudoby,
protože bylo zaměněno spirituální JÁ za symbol ( náhražku) tohoto JÁ.
Připoutanost
pramení z chudoby vědomí ( nevědomí)– čím méně jste si vědomí svého
Já , tím více zažíváte zmíněné pocity. V odpoutání se je svoboda
ke tvoření a tím se stáváme i magnetičtí pro symboly, které přicházejí
spontánně jako odpověď na tento magnetismus. Bez odpoutání se od
symbolů jsme zajatci vlastních představ a chudoby nevědomí.
Skutečné
bohatství vědomí spočívá ve schopnosti získat bez nejmenšího úsilí
cokoliv, co si přejeme a nechat všechny potřebné detaily na skutečném
JÁ.
Nejdříve je třeba se zakotvit v moudrosti nejistoty, neboť v ní je ukryta svoboda tvoření.
Jakékoliv
myšlenky, představy a následné emoce typu - kdybych měl to a to
(peníze, zdraví, lásku, práci, partnera, apod.) , byl bych klidnější a
svobodnější a měl bych větší jistotu a mohl bych se věnovat tomu, co
chci. Ale tak to není a NIKDY se to takhle nestane.
Kdykoliv jste zaseknutí v honbě za zabezpečením, nikdy nezažijete ten pocit, že jste jej dosáhli, neustále vám bude unikat.
Jakákoliv připoutanost vás emočně znejišťuje a ochuzuje, protože usilování o zabezpečení je iluze.
Podle
starých tradic spočívá v moudrosti nezajištění – nejistoty. Usilování o
zabezpečení a jistotu znamená PŘIPOUTANOST K TOMU, CO ZNÁME, což je
minulost, která v sobě nemá žádný vývoj. A tam , kde není vývoj,
nastupuje stagnace a rozklad. Nejistota je proti tomu úrodnou půdou
tvořivosti a vědění a znamená vstupovat v každém okamžiku do neznáma,
které je vždy čerstvé, nové a otevřené. Bez nejistoty je člověk obětí
své minulosti a trýzní jej zbytky ze včerejška. Samotné vykročení do
nejistoty je aktem narůstání moudrosti a každý další okamžik života pro
vás bude dobrodružstvím a vzrušením. Na každé správné cestě cítíte sílu
nejistoty a nevzdávejte ji.
Není třeba mít přesnou představu naplnění budoucnosti, neboť tím si omezujete škálu možností, uzavíráte si ji.
