adenais

Umění nejistoty tkví v odpoutání se …znamená osvobození se od toho, co člověk zná z minulosti
Ochota vykročit do neznáma znamená pokorné odevzdání se Zdroji a jeho tvořivé mysli

2.4. Umění nejistoty  (svobody – důvěry – tolerance – respektu )
K tomu, abyste v materiálním světě čehokoliv dosáhli, je třeba se zbavit připoutanosti k výsledku. Není tím myšleno vzdát se úmyslu vytvářet svá přání, ty neopouštíme. Vzdáváme se lpění na tom, jak a kdy by se to mělo uskutečnit a na tom, že se to musí uskutečnit, NEBO…..
Jakmile se zřekneme připoutanosti k výsledku a zkombinujeme to s s uměním tvorby, dosáhneme všeho, po čem toužíme. V odpoutanosti lze dosáhnout čehokoliv, neboť nám nesvazuje ruce a je postavená na bezvýhradné víře v sílu našeho skutečného, spirituální ho JÁ a Zdroje, ze kterého pochází.
Připoutanost vychází ze strachu a nejistoty, protože jakákoliv potřeba bezpečí je de facto odmítání síly našeho pravého já, je výsledkem jeho neznalosti, nevědomí, že je tu s námi a pro nás. Spirituální JÁ je zdrojem bohatství  a všeho, co existuje ve fyzickém světě. Je to vědomí, jenž ví, jak naplnit jakoukoliv potřebu. Vše ostatní jsou jen symboly, které vznikají a zanikají. Připoutanost k symbolům a honění se za nimi, je stejné jako se procházet po mapě  místo po městě, myslet si, že odraz v zrcadle jsme my. Je zdrojem frustrace, vnitřní prázdnoty a chudoby, protože bylo zaměněno spirituální  JÁ za symbol ( náhražku) tohoto JÁ.
Připoutanost pramení  z chudoby  vědomí  ( nevědomí)– čím méně jste si vědomí svého Já , tím více zažíváte zmíněné pocity.  V odpoutání se je svoboda ke tvoření a tím se stáváme i magnetičtí pro symboly, které přicházejí spontánně jako odpověď na tento magnetismus. Bez odpoutání se od symbolů  jsme zajatci vlastních představ a chudoby nevědomí.
Skutečné bohatství vědomí spočívá ve schopnosti získat bez nejmenšího úsilí cokoliv, co si přejeme a nechat všechny potřebné detaily na skutečném JÁ.
Nejdříve je třeba se zakotvit v moudrosti nejistoty, neboť v ní je ukryta svoboda tvoření.
Jakékoliv myšlenky, představy a následné emoce  typu  - kdybych měl to a to (peníze, zdraví, lásku, práci, partnera, apod.) ,  byl bych klidnější a svobodnější a měl bych větší jistotu a mohl bych se věnovat tomu, co chci. Ale tak to není a NIKDY se to takhle  nestane.
Kdykoliv jste zaseknutí v honbě za zabezpečením, nikdy nezažijete ten pocit, že jste jej dosáhli, neustále  vám bude unikat.
 Jakákoliv připoutanost vás emočně znejišťuje a ochuzuje, protože usilování o zabezpečení je iluze.
Podle starých tradic spočívá v moudrosti nezajištění – nejistoty. Usilování o zabezpečení a jistotu znamená PŘIPOUTANOST K TOMU, CO ZNÁME, což je minulost, která v sobě nemá žádný vývoj. A tam , kde není vývoj, nastupuje stagnace a rozklad. Nejistota je proti tomu úrodnou  půdou tvořivosti a vědění a znamená vstupovat v každém okamžiku do neznáma, které je vždy čerstvé, nové a otevřené.  Bez nejistoty je člověk obětí své minulosti a trýzní jej zbytky ze včerejška. Samotné vykročení do nejistoty je aktem narůstání moudrosti a každý další okamžik života pro vás bude dobrodružstvím a vzrušením. Na každé správné cestě cítíte sílu nejistoty a nevzdávejte ji.
Není třeba mít přesnou představu naplnění budoucnosti, neboť tím si omezujete škálu možností, uzavíráte si ji.